Autor: Adam Veřmiřovský

Je rozlišování pocitů a myšlenek otázkou jen teoretickou?

Adam Veřmiřovský


Z možností, jak ke komunikaci přistupovat vědomě, vybíráme koncept empatické, resp. nenásilné komunikace (nonviolent communication), který klade důraz na odlišování pocitů od myšlenek (feelings and thoughts). Pocity jsou tělesné signály poukazující na (ne)naplněné potřeby (mé rozčilení ­— projevující se mj. zaťatými pěstmi, zvýšenou silou hlasu ap. — poukazuje na mou nenaplněnou potřebu klidu), zatímco myšlenky jsou spíše názory, hodnocení či interpretace. V rámci neefektivní komunikace mohou být tyto dva typy promluv zaměňovány a mohou vést k nedorozuměním.

Pojmenování pocitů přitom nemusí být snadné. Promluvou Zlobím se nebo Mám vztek svůj pocit bezesporu pojmenovávám; promluvou Teďs mě naštval/a! ovšem vyjadřuji svou myšlenku. Moje myšlenková konstrukce Teďs mě naštval/a! se začne rozpadat záhy poté, co si uvědomím, že za své pocity zodpovídám sám, tedy je jen mou volbou, zda si podněty zvenčí interpretuji jako soudy (přijel/a pozdě) a reaguju na ně kupř. prchlivostí. Alternativou k vyjádření Teďs mě naštval/a! je popis situace, např. Přijel/a/s později, než jsem čekal. Jsem-li při tom naštvaný, jsem to já, kdo způsobuje, že se zlobím.

Pojmenování pocitu má v komunikaci větší šanci na úspěch než vyjádření myšlenky (obzvláště obsahuje-li myšlenka osočení druhé/ho). Ve výuce lze dané jevy uchopit např. jako (rolové) hry či diskuse.

Rozlišování pocitů a myšlenek není zdaleka jen otázkou teoretickou, ve školách je především dovedností praktickou. Bude-li se v této dovednosti rozvíjet žactvo i učitelský sbor, zvýší se pravděpodobnost, že dotyční lépe porozumí sobě i druhým, pročež mohou komunikovat efektivněji. Zdůrazněme ještě, že v takto krátkém textu nelze do detailu popsat veškeré důsledky, které se s rozlišováním pocitů a myšlenek pojí; lze jen naznačit cestu… po níž jest možno ubírati se v komunikaci dále.

Původně publikováno v časopise Komenský zde:

https://www.ped.muni.cz/komensky/clanky/je-rozlisovani-pocitu-a-myslenek-otazkou-jen-teoretickou

Mi a ti nemusejí být jen příklonky

Adam Veřmiřovský

I zde za tím byl strach, obava. Když jsem si na střední škole zapisoval výklad vyučující(ho), čeho jsem se děsil nejvíc? Přeci že bych svým zápiskům později, při případném studiu, nerozuměl. A jak zapsat co nejpřesněji a zároveň nejstručněji roztodivné tvary číslovek? Například takto: od „8mi“ do „15-ti“ ap. Otázku, jak to má být správně, jsem tenkrát pochopitelně neřešil. A just ne.

Nejen studentstvo střední školy je v tomto svém mylném trucpostoji k zápisu číslovek podporováno nejrůznějšími cedulemi ve veřejném prostoru. „Osobám do 18-ti let alkohol podáváme jen namalovaný.“ Jsem potěšen, objevím-li restaurační zařízení, ve kterém mají nápis na ceduli podle Pravidel, tedy „osobám do 18 let“, a to právě z toho důvodu, že zde neutvrzují štamgasty ani náhodné pocestné v bludném způsobu zápisu. Proč bludném? Internetová jazyková příručka to vysvětluje velice trefně, jen málokterý výčepní se však do ní podívá. Pokud bychom důsledně četli zápis „do 18-ti“, pak se zákonitě zakoktáme u slabiky „ti“, tedy „do osmnáctiti“, neboť slabika „ti“ jest obsažena již v samotném zápisu číslovky číslicí.

Studentstvo škol vysokých pak tápe (ještě i v diplomových pracích) v zápisu spojení čísla a kupř. procenta. Podaří-li se eliminovat nadbytečnou slabiku v zápisu čísla, dalším krokem může být rozlišení zápisu s mezerou a bez mezery. S mezerou (90 %) zapisujeme slovní spojení, jež hodláme čísti „devadesát procent“. Bez mezery pak lze zapsat (omlouvám se za terminologii) adjektivní kompozitum, tedy např. 90% = „devadesátiprocentní“ alkohol (takovýto nápoj redakce doporučuje raději nepít ani v restauraci, která má všechny cedule správně).

Kolik inkoustu bych na střední škole ušetřil, kdybych už tenkrát první pravidlo znal. A kolik oprav v diplomových pracích si ušetřím, až bude druhé pravidlo znát naše studentstvo. La vita sarà bella.

Původně publikováno v časopise Komenský zde: https://www.ped.muni.cz/komensky/clanky/mi-a-ti-nemuseji-byt-jen-priklonky

Výchova a vzdělávání ve výchovně-vzdělávacím procesu

Adam Veřmiřovský

Výchova a vzdělávání je problematika, kterou lze nahlížet z různých úhlů pohledu. V tomto textu se krátce zamyslíme nad jejich propojením i způsobem zápisu, což spolu ostatně souvisí.

Setkávám se stále (ano, i na pedagogické fakultě) s nejistotou, jak toto slovní spojení zapsat. Nutno podotknout, že ona nejistota je vlastně pochopitelná. Chceme-li totiž slovy popsat kupříkladu zeleno-modrý pruhovaný svetr, využijeme v zápisu spojovník (nikoliv pomlčku) a vzniknuvší složeninu zapíšeme bez mezer. Chceme-li vyjádřit, že určitý (celý) svetr má odstín, který lze na škále barev umístit někam do rozmezí mezi zelenou a modrou, zapíšeme slovo bez spojovníku, tedy zelenomodrý. Zelená zde určitým způsobem ovlivňuje barvu modrou, která však převažuje.

Jak s touto informací pracovat při zápisu výchovně-vzdělávacího procesu? Tradice říká, že se jedná o rovnoměrné propojení obou složek (i proto jej ostatně zapisujeme se spojovníkem, jenž zde zastupuje spojku a mezi adjektivy výchovný a vzdělávací). Snažím se přijít na příklad z praxe, který by dokládal zápis formálně chybný (neodvážím se jej zde chybně zapsat, abych čtenáři «neimprintoval» obrázek slova, které — zdá se — vlastně neexistuje), tedy opisem: výchovně-vzdělávací proces dohromady bez spojovníku, kdy výchova by byla jen marginální složkou, kterou je však — představme si pro tuto chvíli — podbarvena složka vzdělávací v podstatě neustále. Už jen způsobem, jakým s dětmi komunikujeme, je vychováváme vlastním příkladem. Je to záležitost marginální? Leda bychom posun výchovy na okraj našeho zájmu sami dopustili.

A zdalipak lze jen vychovávat, aniž bychom vzdělávali? Záleží na nás. Když žákyni či žákovi (znovu a trpělivě) osvětlujeme, proč není vhodné na školní chodbě vykřiknout, byť v oprávněném rozhořčení, vulgární výrazivo, kdo by odolal a neopravil dotyčnému v daném vulgarismu chybnou koncovku?

Původně publikováno v časopise Komenský zde: https://www.ped.muni.cz/komensky/clanky/vychova-a-vzdelavani-ve-vychovne-vzdelavacim-procesu